Zákaz otců u porodu během pandemie covidu jen znovu rozdmýchal dlouho trvající spor.
Z hlediska zdravotníků je situace jasná, čím více lidí se pohybuje po porodnici, tím větší riziko pro personál.
Bohužel nejde zařídit bezinfekčnost dobrovolnou karanténou otce před porodem, mimo jiné proto, že porod není načasovaná záležitost — žena může porodit dřív, než by taková karanténa stála za to.
Toto je mimořádná situace a není tedy fér z pozice laika kritizovat rozhodnutí epidemiologů.
Provoz porodnice má svá specifika a rozhodnutí nepouštět obrovské množství otců k porodu je správné nejen pro personál, ale pro ostatní ženy zrovna tak.
Faktem ale zůstává hluboká potřeba žen mít při tak hraničním zážitku, jakým porod dítěte je, podporu, a opodstatnění mají i obavy nastávajících matek z osamělosti a zranitelnosti vůči úkonům a tlakům od personálu porodnice.
Tady bychom měli všichni zakopat válečné sekery a přijít na to jakým způsobem ženě tuto elementární potřebu zajistit.
I tady je potřeba dát ruku na srdce, přestože se situace mění k lepšímu, rutinní zásahy, které ale byly nežádané a zbytečné, se staly noční můrou mnoha matek, a stále k nim dochází.
Řešení protichůdných potřeb hygieny v době epidemie a zároveň opory pro ženu existuje – jsou jím duly.
Z dnes běžného pohledu je dula opomíjenou, leč přesto nezanedbatelnou součástí porodu mnoha žen.
Proč v této krizové době epidemie nepustit do porodnic místo tatínků právě duly a nezařadit je do týmu alespoň pro období krize u které nevidíme světlo na konci tunelu?
Samozřejmě by to možné bylo, je to otázka nastavení pravidel a flexibility šéfů porodnic a vlády. Zatím takovou možnost, pro mě trochu překvapivě, nikdo nezmínil.
V mnoha západních zemích je služba duly masově rozšířená a využívaná. V některých státech je dokonce součástí porodního týmu. Je mostem mezi ženou a personálem. U nás se oproti tomu duly teprve dostávají do povědomí.
Duly, které prošly vzděláváním u asociace českých dul ČAD, jsou odborně vzdělané a ovládají nástroje k plné podpoře ženy před porodem, během něj a po něm. Podle statistik víme, že u žen s doprovodem duly dochází k menšímu procentu intervencí. Dula dokáže ženu motivovat a pomáhá jí zvládnout bolest, dokáže s ženou mnohdy zvládnout i psychické bloky bránící uvolnění a porodu. Dula má k ženě již před porodem vztah, a je tak velkou oporou nejen pro ženu a otce, ale i pro personál porodnice, který často může svůj čas využít jinak.
Na závěr podnět k zamyšlení..
Přítomnost otce u porodu je pro ženy často kontraproduktivní, existují analýzy a studie zkoumající vliv na průběh porodu za pomoci vlastního muže. Přítomnost otce naopak množství provedených intervencí zvyšuje a dokonce zvyšuje i množství provedených CS.
Třeba bychom při následné reflexi opatření, jakým by mohlo být zapojení dul do porodů v době epidemie, došli k závěru, že se tento model dobře osvědčil, jako se osvědčil v dalších evropských státech. Představovalo by to zjemnění sporů kolem porodů. Od státu a porodnic by to byl mílový krok k uspokojení potřeb žen informovaných o přirozeném porodu. Dula dokáže poskytnout oporu i těm, které mají o porodu jiné představy.
Ženám by tak mohl být dopřán luxus zvolit si svou dulu, která by zároveň mohla patřit mezi personál porodnice. A přítomnost otce by se stala třešničkou – na otci by neležela zodpovědnost za ženu a nutnost o ni pečovat, zkoumat a naplňovat její potřeby, které jsou často pro muže ve vleku porodu zcela nesrozumitelné a nepředstavitelné.